Úterý 4. října 2022, svátek má František
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 4. října 2022 František

Konec jedné civilizace

28. 10. 2012 11:05:00
Při pohledu na poslední vývoj evropského kontinentu jsem si vzpomněl na jeden starý vtip. Adolf Hitler po padesáti letech v pekle dostal na dva dny propustku, aby se mohl podívat, jak to ve světě vypadá. Ale on je za dvanáct hodin zpátky. Když se ho Satan zeptal, proč taky rychle utíkal zpátky do pekla, Hitler odpověděl: „Svět zešílel, Židi válčej a Němci kšeftujou.“

V téhle anekdotě již nejméně před třiceti lety někdo, zřejmě nechtěně, vystihl podstatu nastupující ztráty schopnosti Evropy nadále si hájit své právo na existenci. Evropa, chápeme-li ji z hlediska poválečného vývoje a zvláště pak s ohledem na její současnou podobu jako více či méně kompaktního unijního uspořádání, je či alespoň původně měla být konkurentem velkých světových hráčů, tedy Spojených států amerických, Ruska a Číny. Nestala se jím a naopak stále více zaostává a dnes se dostává na chvost dynamicky se rozvíjejících států této planety. Připočteme-li k tomu navíc fakt, že i samotné Spojené státy dnes již vlastně jen silou svého vojenského potenciálu se snaží udržovat zdání o svém výjimečném postavení v globalizovaném světě, zdá se, že nastává soumrak euroatlantické křesťanské civilizace.

Proč? Můžeme k tomuto faktu přistoupit na základě historických zkušeností. Velké říše zanikaly v okamžiku, kdy vyčerpaly své ekonomické či lidské zdroje nebo pokud ztratily jednotící ideu své vlastní existence. Pokud tedy Evropa vyčerpala své možnosti, pak nastane její konec. Může nastat stejně, jako se rozpadalo Britské impérium, kdy po Druhé světové válce již nepočetné zdecimované britské koloniální jednotky nebyly schopny držet v poslušnosti stovky milionů lidí v zemích podřízených britské koruně. Bylo to neodvratný konec, ale proběhl relativně civilizovaným způsobem. Může nás ale potkat osud například říše Římské, která se sice pokusila ve 4. století Milánským ediktem vytvořit novou sjednocující ideu své existence, ale následnému postupu Barbarů a vyplenění Říma již nemohla zabránit. Na dlouhá staletí se pak Evropa ponořila do totálního chaosu. Pokud Evropa tedy nenalezne v sobě dost odvahy, aby se přihlásila dnes k tomu jedinému, co je možno chápat jako fundament samotné existence všech evropských států, tedy ke svým křesťanským kořenům, a nebude-li ochotna za své právo na život také bojovat proti těm, kteří k nám nepřicházejí proto, aby s námi žili v míru, ale proto, aby Evropu rozvrátili a následně ovládli, čekají nás zlé časy.

Pokud totiž nahlédnete na to, jakými ideály se řídila například Velká Británie v době, kdy byla schopna šířit evropskou vzdělanost a zároveň zajišťovat blahobyt nejen pro samotnou koloniální velmoc, ale rovněž rozvoj pro celou Evropu, zjistíme, že to byl především velmi náročný systém základního a zvláště pak středního školství, velký důraz na disciplinu a tělesnou zdatnost, odvaha a víra ve vlastní síly. V koloniích pak šířili vzdělanost, kulturu a sport. Tedy, chceme-li přežít, musíme se vrátit k těmto dnes tak nepopulárním hodnotám. Pevná rodina, náročná škola, fyzická a duševní odolnost a odvaha hájit naše práva a ani na vteřinu nepřipustit, aby ten, kdo naše právo ohrožuje, tak mohl činit beztrestně.

Ani na chvíli nepochybuji o tom, že toto moje zamyšlení vyvolá nenávistné reakce všech těch, kteří slovy klasika (V + W) částečně z blbosti a částečně za cizí peníze, budou tvrdit, že jsem politicky nekorektní, že upírám práva například našim drahým muslimským přátelům, že nadřazují jedno náboženství nad druhé, že naopak musíme stále více a radostněji přijímat multikulturalismus a tolerovat roztomilé dívenky, které přece nedělají nic jiného, než že obnažené podřezávají symboly křesťanství a vyzývají k zavraždění duchovních představitelů pravoslavné církve. Nikoliv, přátelé, já se jen nechci dívat na to, jak Evropa páchá sebevraždu a už vůbec nejsem ochoten k tomu přispívat a mlčet.

A v čem je podstata současného stavu? V neochotě lidí prakticky ze všech evropských zemí žít zodpovědně, studovat, pracovat, bojovat a nebát se říci, že svoboda je víc než blahobyt. Stručně, že rozum a odvaha musí zvítězit nad tupostí a zbabělostí.

Autor: David Štěpán | neděle 28.10.2012 11:05 | karma článku: 31.71 | přečteno: 2171x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Je skutečným problémem vyčerpanost zdrojů, nebo je to systém který nám vládne?

Nikdo, kdo nechápe skutečnost nebude si jistý ničím co v budoucnu vznikne, proto mějte oči na sťopkách.

3.10.2022 v 12:08 | Karma článku: 9.61 | Přečteno: 297 | Diskuse

Kristýna Hajská

Nešťastné dítě, pohádka

Domov, láska, vztahy, péče, podpora... Když to chybí, nemá člověk nic, zažívá prázdnotu, opuštěnost a bolest. Dítě v předchozí pohádce bylo traumatem poškozené, ale dokázalo se nakonec o sebe postarat. Co když ani to ale nejde?

3.10.2022 v 10:02 | Karma článku: 7.13 | Přečteno: 158 | Diskuse

Jiří Turner

Když je hodně hub, bude válka

Chlubil jsem se, kolik jsem našel krásných hřibů. Trochu mě pak zarazilo, když mi byla připomenuta pověra, kterou známe i z knížky Oty Pavla a filmového zpracování jeho díla: „...že když roste hodně hub, bude válka...“

3.10.2022 v 8:38 | Karma článku: 16.14 | Přečteno: 553 | Diskuse

Jan Řeháček

Nedělní chvilka angličtiny: kids

Dětský svět má v každém jazyce své specifické výrazivo, protože je to tak trochu vesmír sám o sobě. Od žvatlání batolat až po jazykové experimenty puberťáků představuje nepřebernou studnici. Tady je pár zajímavostí z té anglické.

2.10.2022 v 9:09 | Karma článku: 17.16 | Přečteno: 337 | Diskuse

Gabriela Bretschneiderová

Jak zastavit autobus ve 2 vteřinách

Neznám nudu a není nad to na chvilku zastavit autobus. Že jste zvědavý proč, jen si přečtěte do jaké horké chvilky mě tentokráte syn dostal.

2.10.2022 v 7:10 | Karma článku: 7.99 | Přečteno: 358 |
Počet článků 32 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1449
učitel matematiky, fyziky a chemie, strana DOMOV www.volimdomov.cz

Najdete na iDNES.cz