Ach ta trojčlenka.

Učitel potká svého bývalého žáka oblečeného v nejluxusnějším obleku. A tak mu to nedá  zeptá se: „Poslyšte, Mayer, jak to přijde, že zrovna Vy se dokážete uživit jako obchodník, když jste ve škole nezvládal ani nejlehčí úlohy z aritmetiky? Nepamatuji si studenta, který by byl v matematice slabší než Vy.“ „No ona to není žádná velká věda. Kupuju dřevo a pak prodávám prkna. Například nakoupím za 1000 kulatinu, na pile to nechám za 300 nařezat a pak prodám prkna nejmíň za 4000. No a ty 4% zisku mi docela stačí.“

Je to jen pár měsíců, co jsme slyšeli nářky nad špatnými výsledky maturantů - rozumějte těch, kteří se vůbec odhodlali maturovat z volitelné matematiky, tedy těch lepších – při letošních maturitách z matematiky. Jistě si dovedete představit, jak by dopadli ostatní maturanti, kdyby maturita z matematiky byla povinnou součástí úplného středního vzděláni. Což jen tak mimochodem by minimálně na gymnáziích, Středních odborných školách technického směru a na střednich ekonomických školách mělo být samozřejmé.

Ale očekávat, že ti zodpovědní, kteří mohou rozhodnout o zařazení matematiky do povinné státní maturity, tak učiní, je bohužel bláhové, protože jejich vlastní znalosti matematiky a vztah k tomuto předmětu jsou tristní.

V komunálních volbách v Praze před čtyřmi lety byla, jak si jistě vzpomínáte, Praha rozdělena do sedmi volebních obvodů, což zabránilo stranám, které překročily pětiprocentní hranici hlasů, aby jejich zástupci usedli v Zastupitelstvu hlavního města Prahy. Triviálním výpočtem zjistíme, že v případě nepropadnutí žádných hlasů, by v takovém devítimandátovém obvodu bylo třeba získat ne 5%, ale přes 11% hlasů. A skutečně strany a koalice, které v některých obvodech získaly skoro 7,4% na mandát nedosáhly. Jednoduše to tedy znamenalo, že kandidující strana, která v celé Praze dosáhla skoro 7%, ale v žádném obvodě nepřesáhla 7,5%, místo minimálně 4 zastupitelů, neměla ani jediného.

Že něco takového by nebylo možné ani v nějaké banánové republice? Ale v Praze se od této volební alchymie neustoupilo zcela ani v nadcházejících podzimních komunálních volbách. V městské části Praha 9 (obdobně také na Praze 4) je i pro tyto volby rozdělena městská část na tři volební obvody (v Praze 4 na pět obvodů). V prvním bude rozděleno 11 mandátů, v druhém to bude 9 mandátů a v posledním 13. Každému normálnímu člověku je jasné, že podobné výmysly zcela deformují volební systém, zvyšují uzavírací klauzuli pro vstup do zastupitelstva a navíc se jedná o znerovnoprávnění občanů jedné městské části. Protože v největším ze tří obvodů je třeba na mandát získat 7,7% hlasů, v nejmenším dokonce 11,1%.

Dodnes vzpomínám s láskou na učitele ze Základní školy v Ostrovní, zvláště pak na našeho úžasného matikáře Zahradníčka, na Gymnasiu Jana Nerudy pak na paní profesorku Rosenkranzovou a krásnou matikářku paní profesorku Lapšanskou. A samozřejmě na našeho skvělého třídního Lumíra Nováka (Ch a Bi), pana profesora Karocha a všechny ty další skvělé lidi, kteří nám dali myslím pevné základy matematiky, fyziky a chemie. Na takové profesory je radost si vzpomenout. A protože jsem sám čtrnáct let učil, hluboce před nimi smekám také proto, že nás ve třídách tehdy bylo 40. A kdo učil, ví, jak neuvěřitelně náročné je stát před třiceti dětmi, natož před čtyřiceti.

Neměli bychom s naším školstvím urychleně něco učinit dřív, než odejdou ti poslední matematičtí Mohykáni, kteří se snaží na středních školách vysvětlit znuděným studentům, že hodnota první derivace křivky ve zvoleném bodě je směrnicí tečny k dané křivce? K čemu, když studenti netuší, co znamená slovo derivace, co je to křivka a tečna a k čemu je dobrá směrnice?

Až odejdou poslední profesoři, kteří ještě stále věří ve smysl své práce, skončíme tak, že maturantům bude stačit u maturity odříkat: tři krát tři je devět, kdo bručí, je medvěd.