Je dobré si tyto skutečnosti připomenout. Jenže ani Dubček by společný stát nezachránil. Slováci prostě samostatnost chtěli a u Čechů začal převládat názor, že nestojí za to se s nimi stále handrkovat. Že Havel a později Klaus tyto nálady veřejnosti přihřívali si my starší pamatujeme, ale možná by to tak dopadlo i bez jejich přičinění. Nějakou dobu jsem na Slovensku žil a vím, že ta touha po samostatnosti tam byla už dlouho i když byla spíš iracionální. Asi to byl následek dlouhé nadvlády Maďarů. Češi také toužili po odtržení od Rakouska, bez ohledu na následky.

Možná ano, ale minimálně by to neproběhlo tak rychle. Pokud by se oddělení připravovalo někdy o deset let později, možná už by to před naším společným vstupem do EU nebylo tak žhavé a naše váha by byla vyšší minimálně o 5 milionů lidí.

Ta vaše teorie je hodně slaboduchá.

Žádnou teorii jsem nevyslovil. Pokud jste si toho náhodou nevšiml, v nadpisu je otazník a v blogu jsou pouze fakta, Tedy žádná teorie.

Schopnosti Alexandra Dubčeka a jeho gloriola byly v naprostém rozporu, ale jako prezident by toho dokázal zkazit podstatně méně než Havel.

Od Havla ale bylo velkým pokrytectvím, jak se před veřejností "nakrúcal",že žádným prezidentem být nechce. A jeho vztah ke Slovákům byl naprosto katastrofální. V torpédování těch vztahů byl účinnější než Semtex.

V atentát na Dubčeka moc nevěřím. Nemělo to tehdy už valného smyslu a jediným důvodem, proč zahynul, bylo, že nebyl připoután,

Navíc do Dubčekova auta nikdo nenarazil. Srážku dvou aut lze zinscenovat, ale náraz auta do stromu mimo silnici dost dobře zinscenovat nelze.

Řekl bych, že článek není o tom, zda byl Saša Dubček dobrý a schopný, ale o tom, jak Havel rozbil Československo.

A to tedy rozbil. On a lidé kolem něj na tom měli největší vinu. O tom vůbec netřeba pochybovati, je to zcela jasné. Nejasné pouze je, zda to udělali úmyslně a cíleně, či zda to byl důsledek jejich diletantismu.

A co byste dělal Vy, kdybyste byl předním politikem federace a kdyby ve volbách na Slovensku zvítězily strany, které otevřeně říkaly, že společný stát nechtějí?

A díky strýčkovi Googlovi tady mohu ještě napsat volební výsledky strany, jejímž předsedou Dubček v roce 1992. Jmenovala se Sociálnodemokratická strana Slovenska. Alexander Dubček stál v jejím čela od 28. března do 7. listopadu 1992. Na Slovensku v roce 1992 dostala ve volbách do Slovenské národní rady 123 426 hlasů, což byla přesně 4% platných odevzdaných hlasů. Do Slovenské národní rady se dostala jenom proto, že na Slovensku neplatila pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu, nýbrž jen tříprocentní.

Jak mohl člověk, který dokonce ve vlastní části federace dostal pouze čtyři procenta hlasů (a v druhé části federace byl ještě mnohem méně přijatelný, ale i kdyby ta čtyři procenta teoreticky měl i tady, tak jsou to stále pouze čtyři procenta), být podle Vás tmelem společného státu? Děláte z něho giganta československé politické scény roku 1992, ale on měl pouze čtyři procenta voličů a navíc jenom na Slovensku.

A ještě jedna věc k Dubčekovi: O tom, jaký to byl charakter, nejlépe svědčí to, že podepsal pendrekový zákon.

Když v roce 1968 podepsal Moskevské protokoly, mohlo by se říci, že třeba mohl mít strach o to, jak by se sovětští vojáci chovali na našem území, kdyby to on neudělal. Podpis Moskevských protokolů mohl chápat jako určitou formu kapitulace, která do jisté míry tu zemi chrání, protože přijetím kapitulace musí vítěz začít respektovat určitá pravidla. A s menší dávkou porozumění, ale přeci jenom trochu ano, to můžeme omluvit i určitým pudem sebezáchovy, že mohl mít strach, zda ho nezastřelí. Podle mého názoru člověk, který jde do takhle vysoké funkce, na sebe bere závazek i obětovat život za určitých podmínek, což nějaký venkovskej strejda, jenž do tak vysoké funkce nešel, nemusí. Takže strach o vlastní život by byla pouze částečná omluva, ale i částečná omluva může být do určité míry akceptována. Avšak při podpisu pendrekového zákona už nehrozilo nic ani vyšší jednotce, tedy obyvatelstvu, ani nižší jednotce, tedy jemu osobně. Tady už šlo jen a jen o jeho funkci. A přesto nebyl schopen ze sebe udělat chlapa a říci, že to nepodepíše.

Zase samozřejmě lžete. Alexander Dubček byl proti přijetí tohoto tzv. pendrekového zákona a hlasoval proti. Ale jako demokrat ctil fakt, že toto zákonné opatření bylo prohlasováno FS a on jako předseda Federálního shromáždění prostě podepisoval všechny zákony. Tedy i ty, pro které nehlasoval.

Pořiďte si vyšší dveře anebo přilbu. Jinak to bude horší a horší.

Myslet si, že Dubček mohl zachránit Československo, je nesmysl z několika hledisek. V tu dobu nacionalismus na Slovensku jel už na plné obrátky. Pálily se vatry svrchovanosti, byla schválena Deklarácia zvrchovanosti slovenského národa apod.

Navíc Dubček byl naprosto neschopný váhavý střelec, který nedokázal v životě naprosto nic. Nějakou shodou okolností byl v roce 1968 postaven do čela jakéhosi procesu, kterému se tehdy říkalo obrodný, ale ve skutečnosti to byla jen kosmetická úprava režimu, který tady trval již 20 let. Nic na podstatě režimu nechtěl měnit, pouze několik prázdnými frázemi chtěla jedna skupina soudruhů získat koryta na úkor druhé skupiny soudruhů. Rozmíška lidí za 18 proti lidem bez dvou za 20.

A navíc: Tvrdit, že společný stát mohla zachránit jedna osoba, je nesmysl už proto, že stát nikdy nemůže tak šíleně záviset na jednom člověku, kterému navíc v té době bylo již 70 let.

Velmi zajímavé!! Chtěli jsme Dubčeka, to je fakt, a Západ nám vnutil Havla. Ono by to s Dubčekem (možná) nebylo tak ode zdi ke zdi.

Jaký fakt? Dubček byl pro většinu neakceptovatelný. O ten jeho socialismus s lidskou tváří po dvaceti letech už nikdo nestál. Čtyřicet let tady proti sobě stály dvě mocenské skupiny komunistů. To muselo skončit.

Pěknej článek. Ale chybí mi v něm zmínka o Elvisovi, fingovaných letech Američanů na Měsíc a o disidentce Bobošíkové

Pane Klouda, nebuďte tak třeskutě vtipný a napiště prosím, co v tom blogu není pravdivé?